Třídní sraz absolventů po 50 letech

Zavzpomínat na svá školská léta po 50 letech přímo ve své třídě? Ne každému se tohle povede, ale u nás ve škole to možné je.

V sobotu 29. března měli sraz absolventi naší školy ze třídy 9.C školního roku 1974/1975. Tato třída se sice schází pravidelně, ale tentokrát dostali nápad, že by si mohli prohlédnout "svou" školu a nostalgicky nasát atmosféru života, který prožívali před 50 lety. Když mne oslovili, neváhal jsem ani chvilku. Třídním srazům moc fandím a umožnění takového zážitku pro mne není problém. Dokonce se mi podařilo dohledat i nějaké záznamy, o kterých jsem věděl, že je budou jistě zajímat. Provedl jsem je po důvěrně známých, ale dnes již mnohdy změněných místech a na oplátku jsem si vyslechl jejich zážitky a vzpomínky z dob, kdy jsem ještě ani zdaleka nebyl na světě. Jednalo se o moc sympatický kolektiv, který se sešel ve slušném počtu 14 spolužáků. Na závěr jsem jim i nabídl, že je vyfotím v lavicích přesně tak, jak kdysi sedávali. To, že jsem naše bývalé žačky a žáky potěšil, dokazuje i příspěvek jedné z nich, konkrétně paní Aleny Prchlíkové, který jsem objevil na Facebooku a který mne velice potěšil. Dovoluji si ho zkopírovat do tohoto článku.

Včerejší polední čas jsem spolu se svými spolužáky strávila v základní škole. Již delší dobu máme srazy každoročně v jarním období. Letošní byl po 50 letech. A tak jednoho z nás napadlo, podívat se znovu do školy a porovnat, co se v ní za 50 let změnilo či nezměnilo. Požádali jsme pana ředitele Matěje Povšíka a čekali, jestli bude souhlasit. Byl naší žádostí nadšen a opravdu přesně ve 12 hodin otevřel školu, a my stejně jako kdysi, vstoupili těžce se otevírajícími dveřmi do “naší” školy. Pan Povšík nás provedl přízemím a 1. patrem, odpovídal na mnohé zvídavé otázky, ukázal nám novou velkou tělocvičnu, sborovnu i ředitelnu, přístavbu i přestavbu školy. Připravil si pro nás třídní knihu a další se záznamy o jednotlivých žácích. Každý si našel ty své a byl překvapen, jak se změnila například jeho váha i výška. Zavzpomínali jsme na mnohé učitele, prohlédli si “naši” třídu, v níž nás nakonec vyfotil tak, jak jsme kdysi seděli. Nepředpokládala jsem, že se dozvíme odpovědi na otázky, ale byli jsme mile překvapeni, pan Povšík snad věděl všechno. Jsme mu velmi vděčni, že si na nás udělal čas o víkendu a osobně nás školou provedl. Následné posezení ve zdejším pivovaru, které jsem naplánovala, se neslo v duchu dalších debat o době před mnoha lety, ale i té nynější. Bylo to milé setkání, výjimečné prohlídkou školy, za kterou velmi panu řediteli děkujeme.