Základní škola s rozšířenou výukou jazyků, Komenského náměstí 91, Mladá Boleslav

Podzimní úklid Radouče byl velikým zklamáním

Podzimní úklid Radouče byl velikým zklamáním

Začal podzim a tak se třídy 8.A a 8.B rozhodly, že by bylo potřeba jít zkontrolovat pořádek na Radouči, aby padající listí mohlo ležet v pěkně čistém prostředí. Vzhledem k tomu, že jsme stejnou oblast uklízeli v červnu, tedy před čtvrt rokem, očekávali jsme, že spíše už budeme jenom dočišťovat. To jsme se ale velice spletli...

Jakým zklamáním pro nás bylo zjištění, že místa, která jsme téměř dokonale vyčistily, jsou snad ještě zanesenější než v červnu. V prvních chvílích jsme si dokonce mysleli, že nám snad ani nebudou stačit pytle, kterých jsme opět od firmy Compag, i s rukavicemi, nafasovali plno. Nicméně i tak jsme se do uklízení pustili se vší parádou. Během chvíle se začalo plnit "sběrné místo" pytli všemožných i nemožných věcí. Možná tomu přispělo i to, že jsme na začátku zase vyhlásili "soutěž" o nejzajímavější nálezy. A že jich tentokrát bylo několikanásobně více... Opět se začaly objevovat všechny možné druhy oblečení, od těch lepších, až po ty co nějaké roky v přírodě evidentně ležely. Některé pytle vypadaly, jako bychom spíš šli nakupovat do potravin... Kromě ovoce, pečiva, konzerv a dalších pochutin, se klasicky objevovalo mnoho lahví od tvrdého alkoholu. Speciálně Maruška nosila jednu láhev od kořalky za druhou, až jsme ji začali podezřívat, jestli to náhodou někde sama nekonzumuje... :-) Kluci zase objevili airsoftovou pistoli i s baleními kuliček. Chvíli jsme se rozmýšleli, jestli nepůjdeme opravit blízkou zříceninu hradu v Michalovicích, nalezená brašna plná nářadí společně s kýblem barvy by nám v tom totiž jistě pomohla. Holky si chtěly dát pauzu na čtení, poté co objevily knížku s nahotinkou na přebalu a názvem Dívka na vdávání.

Pokud by byl někdo z uklízení zvlášť unaven, mohl si lehnout do velmi luxusních mobilních příbytků, kterých je bohužel Radouč plná. Nejen žáci, ale i my učitelé, jsme byli velmi naštvaní na to, co jsme objevili za bezdomoveckou kolonii. Jelikož obě osmé třídy byly díky výuce občanské výchovy aktuálně "proškoleni" jak se zachovávat v případech, kdy narazí na podezřelé předměty, nebo i podezřele se chovající osoby, či osoby vyžadující pomoc, tak si to chtěli hned vyzkoušet v praxi. Na spícího bezdomovce upozornili jednak telefonátem a zároveň se ho i optali jak se daří. Sám byl asi tímto nečekaným vyrušením překvapen, a tak po odpovědi, že mu je dobře, někam zmizel. Zmizel ale také i bezdomovec, který si skryt uprostřed lesa rozdělával oheň a byl nečekaně překvapen našimi žákyněmi. Vědom si nejspíš toho, že rozdělávat oheň v lese, a ještě k tomu v přírodní rezervaci, je nelegální ale i nebezpečné, oheň ani nedohasil a radši se vytratil pryč. Dohašení se tedy chopily naše vzorné holky. Aby toho nebylo málo, tak i na nález injekční stříkačky došlo. Vzhledem k tomu, že by se městské policii těžko popisovalo, kde přesně leží, tak jsem ji před dětmi opatrně nabral do plastové lahve a při zpáteční cestě jsme ji předali solečně s nalezenými klíči na služebně do rukou strážníků. Žáci si samozřejmě byli vědomi, že za běžných okolností na injekci nikdy nesahají a pouze nález oznámí strážníkům.

Těžké je vyhodnotit již zmiňovanou soutěž o nejlepší nález, někdo by mohl třeba nominovat mobilní telefon Nokia (od minula technický pokrok, tentokrát se jednalo o chytrý telefon, a ne tlačítkový jako v červnu), nebo třeba tu brašnu s nářadím, však na nálezy se můžete sami podívat v přiložené fotogalerii. Co ale zajisté musíme ocenit, tak trpělivé vykopání starého sudu, kterému koukal jen vršek a který má původ zřejmě z dob minulého režimu. Nacházel se totiž přesně na místech, kde ještě před rokem 1989 měla "tábor" sovětská armáda. Smutné je, že toto místo je stále patrné i z dalších předmětů, které lze při bližším hledání objevit. Vedoucími výkopových prací byly Róza a Mia a za vydatné pomoci svých podřízených Bebeho, Marka a Honzy, po půl hodině tvrdé práce, starý sud vydolovaly. Zde se opět ukázaly užitečné znalosti ze školy, kdy si žáci vzpomněli na paní učitelku Stránskou, která jim o fyzice povídala o páce, která významně umí ulehčit práci. Naštěstí takovou "páku" v podobě železného sloupku jsme našli hned na začátku našeho úklidu. Poté, co jsme se shodli, že úklid pro dnešní den je již dostačující, jsme ještě doufali, že přijedou pracovníci Compagu před naším odchodem. Chtěli jsme jim pomoct s nakládáním a také vidět jejich překvapené tváře z toho množství, které na ně čekalo. Když už jsme mysleli, že jsou tu, tak jsme zjistili, že to byli sice zaměstnanci Compagu, ale s úkolem opravit houpačku. Bohužel jsme déle již čekat nemohli, a tak ani nevíme, jestli jim jeden vůz na všechen ten bordel stačil. Podzimní úklid máme tedy za sebou. Byli jsme sice velmi zklamaní, že tak krásná oblast jakou Radouč je, byla opět tak zaneřáděná, ale zároveň jsme měli radost z toho, že jsme užitečně strávili pátek a mohli tak pozitivně přispět našemu okolí i životnímu prostředí.

Shrnutí na závěr: Radouč, jako národní přírodní památka, chcete li rezervace, je chráněným územím již téměř 100 let. Je to místo, kde se kromě vzácných živočichů a rostlin odehrálo i několik historických událostí. Kromě toho, že skalní útvary v sobě ukrývají mnoho krásných zkamenělých mušlí z dob prvohor, tak se zde odehrály i události sedmileté války v 18. století (dodnes toto připomíná zbídačený pomník obětem, u kterého jsou i pohřbeny oběti a taktéž původní železný kříž), z Radouče dokonce poprvé vzlétla i první letadla, známý pro nás Boleslaváky je například letec Metoděj Vlach. Za první světové války se Radouč využívala jako cvičiště nových branců rakousko-uherské armády. Za První republiky se zde nacházelo i závodiště. Za světové války druhé, se zde odehrálo pár setkání odbojové činnosti i pár dalších zajímavých událostí Protektorátu, jako například ukrytí zbraní, či nějaká ta přestřelka. Těsně po válce sem byly naváženy nevybuchlé bomby i další válečná munice. A aby toho nebylo málo, tak se Radouč zalíbila Sovětům po okupaci natolik, že ji využívali třeba jako střelnici, tábořiště a parkoviště. Jak jsem již zmiňoval výše, tato aktivita je na Radouči stále patrná. I přes všechny tyto události byla tato oblast vždy považována za relaxační místo, kde jste mohli během chviličky se ocitnout uprostřed přírody s pocitem, že jste daleko od města. Ačkoliv se Radouč vlivem všech moderních zástaveb a dalších projektů neustále zmenšuje, stále zůstává důležitou součástí přírody i našeho města. O to smutnější je, že poslední dobou spíše připomíná smetiště, kolonii bezdomovců a feťáků. Na Radouči si už nejde dát jen tak pohodlnou procházku jako tomu bylo ještě nedávno. Večer je to místo velmi nebezpečné, nedávná přepadení jsou toho důkazem, nehledě na to, že nevíte kam a do čeho šlápnete. Dětská hřiště, která jsou spíše modernější záležitostí, jsou neustále poškozována a poseta tisíci nedopalky, lahvemi od alkoholu a dalšími odpadky, o stříkačkách ani nemluvě. Na lavičkách posedávají pochybné existence, které se baví pokřikováním na kolemjdoucí. Na takové hřiště se tedy mnohým nechce. Jak sami naši žáci usoudili, tyto lidi nejde moc litovat podle toho co a jak tam dělají. Rozdělávání ohňů, pohazování stříkaček a všemožného odpadu, schraňování evidentně kradených předmětů, to vše ukazuje jen na to, že na rozdíl od jiných potřebných, si prostě lítost nezaslouží... Tato slova potvrdila i sama městská policie konstatováním, že se konkrétně těmto bezdomovcům snažili několikrát pomoct. Sehnali jim práci, vozili je do střediska Naděje... ale tyto osoby to bohužel odmítají s argumenty, že jim je lépe být opilý či zfetovaný, než dodržovat nějaký režim ať už v práci, anebo třeba ve středisku Naděje. Tlumočím zde tedy přání žáků a jistě nejen jejich, aby na jaře, až půjdeme opět uklízet, se zde již nenacházela rozsáhlá bezdomovecká kolonie, aby zde nedocházelo k ničení lesa ohněm, aby dětská hřiště byla v takovém stavu, kdy se nebude nikdo o děti bát a aby během pár hodinového úklidu se nenaplnilo pytlů tolik, že pomalu ani velkokapacitní kontejner nestačí... Bylo by to fajn... Uvidíme na jaře, jestli se naše přání splní.

Matěj Povšík | 02.10.2019 | Přečteno 293x

Kontakt

326 321 794
info@2zsmb.cz


Ocenění společnosti Scio

Kalendář akcí