Základní škola s rozšířenou výukou jazyků, Komenského náměstí 91, Mladá Boleslav

Úklid Radouče s překvapivými nálezy

Úklid Radouče s překvapivými nálezy

Závěr školního roku vybízí k mnoha zajímavým mimoškolním aktivitám. Tou méně tradiční, ale užitečnou, může třeba být konání dobrého skutku pro přírodu i společnost. Přesně taková činnost čekala sedmé ročníky na první letní den.

Jako třídní učitelé jsme se rozhodli, že pro úklid zvolíme lokalitu, která si pro svou mimořádnost zaslouží naši péči - Národní přírodní památka Radouč. Paní učitelka Machová ze 7.C, zajistila poskytnutí pytlů a rukavic u firmy Compag. Někteří naši žáci si pak trefně při úklidu říkali "CompagGang". Když jsme tuto akci svým žákům oznámili, objevilo se jak nadšení, tak ale i otázky: "Proč musíme uklízet cizí bordel?", "Je povinné se účastnit?", Stejně tím oceány nezachráníme...". Ačkoliv těch negativních reakcí bylo méně než těch kladných, museli jsme tedy i tyto žáky nějak motivovat a účel úklidu vysvětlit. To celé se nakonec povedlo na jedničku.
Vzhledem k tomu, že celý týden byla předpověď počasí taková, že v pátek hrozí déšť a bouřky, vydala se třída 7.C nakonec uklízet už ve čtvrtek, aby aspoň částečně mohl být úklid považován za úspěšný, kdyby se to náhodou splnilo. Zbylé dvě sedmičky si ten den užívaly výletu na Bezděz, ale počasí nás druhý den čekalo dosti podobné, takže i áčko s béčkem mohlo nakonec svůj "úkol" splnit. Od céčka jsme věděli, kde předchozí den přibližně uklízeli a jak byli úspěšní. Odpadu našli dost, dle svých slov i některé nečekané zajímavosti a my se tak mohli soustředit na úplně jiné místo.

Již zmiňovanou motivací bylo to, že jsme vyhlásili jakousi malou soutěž o nejvíce nasbíraného odpadu a také o co nejzajímavější úlovky. Když něco podivného najdeme, tak to vyfotíme a ještě se tím později pochlubíme ostatním. 40 žáků, včetně paní učitelky Brejchové, asistentky Diany Kopernické a pana učitele Matěje Povšíka se rozprostřelo ve skupinkách po velké ploše Radouče a začalo sbírat. První fáze měla skončit po hodině srazem u dětského hřiště. Popravdě jsme moc nečekali, jak budeme úspěšní, což bohužel není moc důvod k oslavám. Radouč totiž okem běžného návštěvníka vypadá jako poměrně uklizená lokalita, ale při cíleném hledání nepořádku a zejména procházení lesíku, jsme narazili na místa připomínající smetiště. Zcela zřejmé byly i příbytky bezdomovců a jiných individuí, která tuto chráněnou lokalitu ničí. Pytle se tak začaly rychle plnit. Když nás žáci cíleně naháněli s tím, co už našli a jak je to baví, věděli jsme, že se celá akce povede, protože i ti skeptičtí pochybovači se najednou chlubili tím, že objevili nákupní vozík, do kterého mohou naložit například nalezený batoh, bundu, svetr, ale i hromady ještě nerozdělaného piva, krabicového vína, a dokonce i slivovici, nebo to byla vodka? Jistí si nejsme, neochutnávali jsme... :-) V lesíku se dokonce dala objevit i provizorní posilovna, kterou si tam nejspíš nějaký přírodní muž vyrobil. Obalené stromy molitanem a pytli a tyč pro přítahy mezi stromy tomu nasvědčovaly. A že se v posilovně asi dlouho a tvrdě makalo, nasvědčovaly bohužel i jiné pozůstatky, kterých se tam válelo všude plno... Pytle jsme začali skládat u dětského hřiště na jednom místě a za smíchu z vyprávění zážitků o nacházení kuriozit, se žáci začali sami hlásit, že chtějí ještě pokračovat. Nu což, rozdali jsme další pytle, protože všechny už byly plné a jelo se nové kolo. Nyní se nám objevily i věci, ze kterých by se jeden i najedl. Celé medy, marmelády, čokoláda, pomeranč i dokonce cibule... Žáci se samozřejmě nasmáli při nálezech prezervativů, dámských vložek i tamponů... Ale i obalů od injekčních náplní. Zde musím znovu upozornit, že všichni byli poučeni jak podobné nevábné a hygienicky nebezpečné materiály sbírat. No a abychom doplnili šatník k již zmiňovaným textiliím, tak jsme do pytlů přihodili například i dva páry bot, kalhotky, podprsenku, trenky, luxusní džíny s módním potrháním, jak pravil Honza Louda ze 7.A a i nějaké ty tepláky. Velké nadšení projevila i skupinka, která na sběrné místo dotáhla polštář, peřinu, koberec a palety. Radost holkám udělal i mobilní telefon Nokia 1600, ze kterého si bohužel ale už zavolat nemohly. Holky ze 7.A si asi při pohledu na kluky nalezené jídlo uvědomily, že chybí ještě příbor, takže v lese se náhle zjevil i ten a udělal jim radost. A jelikož nám pěkně už svítilo sluníčko, mohli jsme se prostřídat v půjčování slunečních brýlí, opět nalezených. Pár kluků ze 7.B se zajímá o hledání kovů detektory, případně magnety. No a jim určitě udělal radost nález železné trubky, která se zvětší části skrývala v zemi. Nikdo z nás nedokázal identifikovat hodně starý železný předmět, připomínají na první pohled nějakou zbraň. Vypadalo to jako ládovačka, či plnička, ale těžko říct, možná to přeci jen byl pozůstatek z dob, kdy tato lokalita byla zaplněna vojáky jako cvičiště, či později i jako stanoviště. Žádné výbušniny, kterými Radouč po druhé válce byla doslova poseta, jsme ale naštěstí nenalezli.

Snad ještě máme nějaké čtenáře, protože článek je to dlouhý, ale ne tak, jaké bylo množství nalezeného odpadu. Kontaktovali jsme paní Morcovou z Compagu a oznámili jí, kam může vyslat své kolegy pro dosti bohatou nadílku, myslím, že když přijeli tu horu nakládat, byli stejně překvapení, jako my všichni a dokonce i přítomné maminky se svými dětmi, či paní učitelky ze školky, které byly na hřišti přítomné a od kterých jsme také dostali slova díků. No a na závěr se ještě sluší dodat, že na samém počátku jsem obdržel dotaz: "Myslíte, že najdeme pneumatiku, pane učiteli? Při každém úklidu se vždy nějaká najde"? Odpověděl jsem, že snad na Radouči se nic takového nacházet nebude... No ještě, že jsme se nevsadili, prohrál bych... Jednu pneumatiku naši šikovní žáci opravdu našli. Tohle celé jen podtrhuje to, co jsme si nakonec všichni uvědomili. "Lidi jsou prasata", řekly holky, při pohledu na pytle. "Půjdeme ještě někdy uklízet? To bylo fakt dobrý a jistě toho tady ještě najdeme víc", říkali kluci, kteří nejdříve hrozně nadávali, že se budou muset "hrabat" v odpadcích. Akce se tedy opravdu vydařila a my tak mohli za odměnu vyrazit na Podlázky a trochu zregenerovat a zrelaxovat. Ekologické cítění naši žáci projevili dokonce i u Jizery, kde když viděli plavat pytel s odpadem, dostali chuť ho vytáhnout. Mia Hradecká se tak odvážně vrhla do rozbouřené řeky Jizery a pytel vytáhla. Při odchodu z Podlázek to žákům nedalo a opět si vyžádali pytel. Objevili totiž opravdu znečištěné místo o rozměru 2x2 metry, kde se nacházelo všechno možné a bohužel i nemožné... Těžko vtáhnu někoho, kdo tam nebyl, do situace, která nás doslova rozbrečela smíchy, ale nedá mi to a slova Rózy ze 7.A zde musím odcitovat, ačkoliv se do školy moc nehodí. Na tomto místě se totiž nacházel i velký těžký zavřený kýbl a když kluci dostali chuť objevit vnitřní tajemství se slovy "Hej, to je těžký, tam něco je, otevři to", vyděšená odpověď Rózy po otevření "Fuuuj to je kýbl plnej hoven", mluví za všechno... :-) Takhle můžeme vše uzavřít a v novém školním roce se těšíme opět na další očistnou výpravu, tentokrát snad již bez nepříjemných překvapení.

Matěj Povšík | 27.06.2019 | Přečteno 136x

Kontakt

326 321 794
info@2zsmb.cz


Ocenění společnosti Scio

Kalendář akcí