Vážení, dovolte mi touto částečně osobní formou shrnout uplynulé měsíce na naší škole. Již v 19. století se používal termín "100 dní hájení" po nástupu do funkce například u politiků, já si však nastavil číslo hezčí, konkrétně 111 dní. Za těchto prvních 111 dní ve funkci jsem chtěl splnit aspoň několik z mnoha cílů, které jsem si pro své funkční období vytyčil a deklaroval je v koncepci předložené zřizovateli. Co vše se tedy stihlo a povedlo?
Když jsem 1. července nastupoval do funkce a pomyslně si vyměnil ředitelskou židli s mou bývalou učitelkou přírodopisu a několik let již milou kolegyní Hankou Mackovou, přemýšlel jsem, jak to léto nejlépe zvládnout tak, aby škola byla na 1. září maximálně připravena. Ono také datum 1. července pro mne bylo velice překvapivé. Čekal jsem, že mne zřizovatel jmenuje až od 1. srpna, aby mohla paní ředitelka připravit předání školy a zařídit si všechny potřebné záležitosti. Nicméně zřizovatel rozhodl o tomto datu a já se tak vrhnul na první úkoly hned z počátku prázdnin. Červenec byl především o "předávání školy" a vyřizování dokumentů, což i díky tomu, že si s kolegyní Hankou Mackovou rozumíme, šlo velice snadno. Druhou půlku měsíce jsem si přeci jen dopřál 14 dní dovolené, kterou jsem měl již nějakou dobu naplánovanou. V srpnu jsem však již každý den trávil v práci a řešil úkol číslo jedna - sestavit úvazky a vytvořit rozvrhy. Něco, co se ve finální podobě může zdát někomu vlastně jednoduché, trvá ve skutečnosti dlouhé dny. Cíl byl takový, aby v den nástupu učitelů na přípravný týden, tedy 26. srpna, byla předložena "definitivní" podoba. To se povedlo, avšak opravdu definitivní to samozřejmě jako každý rok bývá, až když si každý učitel rozvrh prohlédne a sem tam ještě požádá o nějakou změnu, či přijde s návrhem výměny s kolegou. Povedlo se, a to především díky skvělé spolupráci několika dalších osob.
V srpnu se toho však také stalo mnohem víc, na což tu prostě není místo a délka článku by Vás unudila. Namátkově však vytáhnu pár důležitých kroků:
V září se nám rozjel školní rok, na který jsme se těšili vlastně víc než kdy dřív. Někteří žáci, kteří na jaře nevyužili dobrovolného návratu do lavic, se vrátili do školy vlastně bez pár dní po půl roce. Očekávání tedy byla veliká, a my tak mohli rozjet i mnoho nových akcí a plánů. Nebáli jsme se spustit tandemy, kdy deváťáci uvedli do svých prvních dnů školy prvňáčky (viz fotografie). Nebáli jsme se rozdat přihlášky na značně rozšířenou nabídku kroužků a ani jsme se nebáli účastnit se dalších akcí, které ke školnímu životu patří. Bohužel však i přes naši nebojácnost nás zákeřně ze zálohy napadl covid, proti kterému jsme okamžitě nasadili veškeré dostupné prostředky a síly a začali s ním více než tři týdny dlouhou bitvu, kterou jsme my osobně dokonce i vyhráli, nebýt následné kapitulace vrchního velení. Nutno pro pořádek dodat, že naše nebojácnost rozjet mnoho akcí v žádném případě nevedla k průběžné negativní situaci, která se nám v září děla. Co ale třeba jsme v září stihli?
Na říjen bylo naplánováno opravdu hodně akcí, avšak současná situace, která pozastavila školní život, nám dovolila stihnout jen zlomek. Co to tedy všechno bylo?
Délka článku mne již děsí, tuším, že mnozí to sem ani nedočtou, a ti co ano, řeknou si, proč toho tolik píši. Ve skutečnosti bych toho mohl napsat ještě mnohem víc. Ale to nejdůležitější musím napsat na samotný závěr. Chci totiž poděkovat všem svým 62 kolegyním a kolegům napříč celým školním spektrem. Děkuji jim, že mi v těch mých prvních 111 dnech tolik pomohli, a společně tak držíme školu i v této náročné době při životě. Děkuji všem našim učitelům, kteří se i na dálku snaží konat nejlépe, jak umí. Denně učí on-line a stále chodí do práce, ačkoliv slýchají od neznalé veřejnosti slova o tom, jak se zase flákají a mají volno... Každý náš žák i rodič však ví, že na naší škole to rozhodně není pravda. Jmenovitě si dovolím poděkovat svým zástupkyním Mgr. Bc. Simoně Schwaningerové a Mgr. Marii Tomsové, že mi jsou neustále užitečně k ruce. Určitě také musím poděkovat PhDr. Janě Horáčkové, Ph.D., která se v minulých týdnech statečně a úspěšně prala se suplováním tak, aby bylo nadále možné vést co nejlépe výuku i při vysoké absenci učitelů. Jistě také musím poděkovat své předchůdkyni Mgr. Bc. Haně Mackové, díky které jsem nepřišel do žádného "chaosu" a "bordelu" a o to víc jsem se mohl soustředit na potřebné záležitosti. Určitě je potřeba zmínit i technicko - hospodářské pracovnice, které to taktéž nemají lehké. Za všechny mohu uvést naší skvělou mzdovou účetní paní Mizerovou, která dle mého názoru na splnění všech povinností potřebuje pracovat tak 20 hodin denně a ona to stejně vždy každý měsíc ukázkově zvládne i v kratší době! A kdyby někdo chtěl dát lekci, jak zvládat hygienická opatření, měl by se podívat do naší jídelny. Vyšší level organizace, čistoty a celkové rychlé a dokonalé desinfekce všech jídelních prostor snad neexistuje, a to vše naše ženské z jídelny zvládají! Vlastně bych takto mohl zmínit ještě další a další jména, bylo by jich opravdu hodně, ale to by tento článek ještě nekončil. Doufám tedy, že mi to ostatní odpustí, pochvalu ale v letošním roce ještě jistě pocítí.
No a na ten úplný závěr samozřejmě musím poděkovat všem našim vzorným žákům, kteří se poctivě přihlašují do Teamsů a snaží se i v této době přijímat od nás nějaké ty znalosti a dovednosti a celkově spolupracují. Děkuji také jejich rodičům za pochopení a spolupráci. Rád bych Vás ujistil, že od listopadu bude vše zase skvělé a jako dřív, to bych Vám ale nejspíš neříkal pravdu. Co ale vím prakticky jistě, že tohle všechno nějak společně přežijeme, projdeme si tím špatným obdobím a nebude to tak dlouho trvat a začneme fungovat podobně jako v dobách, než začalo letošní jaro! Ještě jednou děkuji, přeji všem pevné fyzické i psychické zdraví a v co nejbližší době se na Vás těším zase na naší Dvojce!
Matěj Povšík